Porodnické násilí v praxi

Klára Morávková rodí své dítě. Leží na zádech s nohama v držadlech, není jí to příjemné, je odpojená od vlastního porodu, nemá žádnou sílu, kterou by mohla věnovat sobě a dítěti. Její tělo je paralyzováno pasivní nepřirozenou a nechtěnou pozicí. Přichází jen bolest, Klára se nemůže ani nadechnout, dusí se. Její porod na ní někdo vykonává. Chtěla rodit jinak, svým tempem, svobodně se pohybovat, personál ji ale přinutil lehnout si na záda. Nebyla schopná se ubránit, uprostřed porodu, od jehož počátku čelila odporu vůči všemu, co si přála.

Averzi vyvolala samotná skutečnost, že si vůbec něco přála. Personál jí dělal schválnosti. Klára v jednu chvíli cítila, že by jí k uvolnění pomohlo ponoření do teplé vody, tak požádala sestru, aby mohla jít do vany, kterou nemocnice sama jako úlevný prostředek nabízela. Sestra odmítala, nechtěla si přidělávat práci. Když však Klára na žádosti trvala, sestra napustila vanu studenou vodou a nechala ji do ní vlézt. „To jste se moc neohřála, co,“ vrátila jí to po svém a zvítězila. Klára už do vany nechtěla. Klepala se.

Bolest je již nesnesitelná. Stresem a zimou se celá stahuje, točí se jí hlava, je dezorientovaná. Nezvládne se bránit nátlaku na polohu na zádech, je už příliš vyčerpaná. Stále zkouší soustředit se na sebe a na dítě. Mezi kontrakcemi marně dává najevo, že si takhle nepřeje ležet. Přichází další lidé, všichni koukají na obnaženou ženu s nohama roztaženýma do prostoru a prohlíží si její vagínu. Klára prosí, aby odešli, potřebuje soukromí, je tam moc lidí, prosí, aby mohla vstát. V tom ucítí bolest a tlak cizích rukou na svém těle, které ho násilím drží, aby se nemohla pohnout. Někdo jí drží nohy, někdo znehybňuje zbytek těla. Pokouší se alespoň zvedat hlavu a matně vidí, jak se k ní blíží další osoba s nůžkami v ruce, kterými směřuje k jejímu genitálu. Klára ještě stihne vykřiknout, že tohle nechce, má to i ve svém porodním přání, když se nůž zařízne do její pochvy. Dítě někdo odnesl, Klára neví, kde je. „Buďte šťastná, máte zdravé dítě, maminko.“

Soud rozhoduje o zadostiučinění za újmu způsobenou nemocnicí zásahem do duševní a fyzické integrity rodící ženy. Nemocnice vypovídá, že chránila život dítěte a že to, co dělala, jsou běžné postupy. Znalci vypovídají, že jde o běžné postupy, oni to také tak dělají; bez jakéhokoli odborného podkladu a kvalifikovaného vysvětlení, činí jen své hodnotové závěry. Autorita bílého pláště na soud zapůsobila. Důkazy žalující ženy nepřipustil a věc uzavřel s tím, že pochybení nenastalo, postupy jsou běžné. Soud poraněné ženě pečující o malé dítě nařídil zaplatit nemocnici statisícové náklady soudního řízení. Žena věří, že původní soud rozhodoval vychýleně, další soudy jí již ochranu poskytnou a budou se řídit ústavní hodnotou, že každý člověk o svém těle rozhoduje sám a že zdravotní zásahy lze činit jen se svobodným a informovaným souhlasem.

Věc uzavřel lidskoprávní soud, který společnosti s končenou platností sdělil, že útoky na tělo i duši rodící ženy jsou běžné, a proto jsou v pořádku. Ponižování, fyzické i psychické znehybňování, způsobení prokřehnutí studenou vodou, využívání stavu bezbrannosti a zranitelnosti pro uplatňování vlastní moci, rozříznutí genitálu, separace dítěte, a hlavně nemožnost o sobě rozhodovat v nejintimnější sféře života, to se u porodu ženám normálně dělá. Je to normální.

POROD je jedinečný a velice intenzivní okamžik života ženy. Porodní praxe v ČR je SYSTÉMOVĚ stále nastavená na přístup uvedený výše. Proč? Protože vycházíme z východiska, že ženy jsou pouze pasivním subjektem porodního procesu a nejsou kompetentní samy o sobě rozhodovat. Tento přístup se prolíná i do legislativního rámce, kde vidíme snahu ovlivňovat rozhodnutí ženy, co do volby místa a způsobu porodu.

Naprosto zarážející je na celé věci fakt, že stále velké procento lidí chápe tento přístup jako nejlepší. Stále k porodnímu procesu přistupují jako k potenciálně smrtelné události, kdy by bylo vlastně velice nezodpovědné, nechat ženám porod ve vlastních rukou. Z tohoto východiska je zřejmé, že porod chápeme z povahy věci jako VELICE TRAUMATUJÍCÍC ZÁŽITEK, který je ovšem nutný k porození dítěte… Z právního pohledu ovšem tyto postupy mohou splňovat kritéria sexuálního násilí páchaného na ženách. Z nějakého důvodu ovšem takové jednání jako společnost akceptujeme.

ZDROJ: https://www.heroine.cz/rodina-a-vychova/4712-porodnicke-nasili-nevede-k-ochrane-ditete-ale-jen-k-nasili-na-zenach